16. duben 2002: Na oprávněnů kritiku Jarina Kosečka ohledně našich stránek reaguju tak, že ode dneška vám budou místo našich blbých ksichtů a profláklých životopisů naskakovat vždycky tyto novinky. Komu se to nelíbí, ať hledá a najde si to, co chce. P.S.: už mám v hlavě nový design těchto stránek, hlavním motivem bude asi kladivo :-)
15. duben 2002: Pokud se divíte, proč na vás při zadání naší adresy WWW.HUPS.CZ vyskakují další okna, dneska například reklama s Honzou Kalouskem, tak vězte, že s tím nemáme nic společného - dělá to provider naší domény a je to cena za to, že nemusíme platit za technickou správu domény. Pokud vás to štve, můžete pořád používat klasickou adresu http://www.fee.vutbr.cz/~dulik/HUP, je to to samé, ale rychlejší.
14. duben 2002: Sobotní koncert ve Vlčkové Martin v podstatě na poslední chvíli zrušil kvůli obavám o problémy s technickým zajištěním akce (detaily vysvětlíme na požádání). Nebylo to sice od nás zrovna košer a taky jsme se kvůli tomu mezi sebou celkem poškarpili, ale Martin měl pravdu v tom, že sobotu můžeme strávit i užitečněji než tím, že se budeme někde trápit se špatným zvukem. Nakonec jsme ji strávili ve studiu a nahráli jsme první z nových písniček a bylo to dobré. Rozhodně to ale není folkrock...
4. duben 2002: Tak jsme měli včera zkoušku a ... šlape to, funguje, udělali jsme nové 2 písničky, už sa těšíme, až to do vás na...em ! (každý si to doplňte dle svého vkusu, pro nejútlocitnější navrhuju skupinu písmen "lej")
28. březen 2002: Nutně hledáme práci pro Roberta! Pokud někdo víte o pracovním místě v okrese Zlín, které by se vyznačovalo pokud možno delší perspektivou, blízkostí Slavičínu a normální pracovní dobou, dejte nám prosím vědět. Robertovo ježdění po stavbách v celé republice je už z hlediska dalšího rozvoje kapely celkem neúnosné. Robert je inteligentní, extrémně spolehlivý, flexibilní, pracovitý mladý (25) muž, který má rád jistotu a proto již od vyučení pracuje pro stejnou firmu (Pozemní stavby Zlín). Na děti je milý, a rozhodně nekouše!
18. březen 2002: Sobotní koncert s Psychonautem v Opavě byl - no, nemám slov. Neznámá dívko v červeném tričku s velkým dekoltem, na ten pohled nikdy nezpomeneme, děkujeme. A pařba na Psychonauta v obklíčení mladých krásných opavanek nabila nás energií a touhou být zase muzikanty. Takže zpátky na stromy a snažit se, ať se z nás kouří.
16. březen 2002: Zdar všichni, jestli si myslíte, že nežijem nebo jsme se rozpadli, tak přesně naopak. Novinky jsou takové, že:
27. srpna: V Brodě to bylo dost dobré - Pivní slavnosti vřele doporučuji, za 50Kč (v ceně bylo 1 pivo) je to docela dobrá akce. Uvnitř brodského pivovaru byste asi nečekali krásnou zámeckou zahradu, u brány pro zaměstnance dechovka jak z televize, na druhém konci areálu (pod zahradou) pódium, dobrá aparatura a 8 kapel. Když jsme v 15.00 zahajovali, sledovalo nás odhadem tak 100-200 lidí, večer tam prý bývá běžně 2000. My jsme ale museli odjet hned po výkonu, protože Robert hrál ve 20:00 v Brumově se SOCH a já jsem ještě musel kopat zemáky.
Jinak pro porovnání - Pajk sa večer vrátil z konkurenční akce - Vizovického trnkobraní - krajně znechucen, protože to tam podle něho byla veliká komerce a konzum - na betonovém dvoře sa tísnilo 15000 ožralých, kterým bylo v podstatě jedno, jakou muziku hraje JAR, ten byl prý mimochodem taky pěkně naložený lihu, kolem kolotoče, parní lokomotiva, Lucie Bílá na playback s bodyguardy přímo na pódiu, no jeden veliký guláš všeho se vším, Pajk to nazval "takový kulturní supermarket".
V Brodě s nama nehrál Libor a jak to tak vypadá, dlouho s nama ještě hrát nebude, protože
se mu na jaře splnil dlouholetý sen - přijali ho na státní konzervatoř do Ostravy, obor
klasická kytara, takže příští týden nastupuje na denní studium, což je v jeho 26
letech obdivuhodné, protože kvůli věku už nemá nárok na žádné úlevy (přídavky atd.), a
bude tedy muset na studium vydělávat nějak po víkendoch.
20. srpna: Pokud znáte nějakého šikovného grafika/designéra webových stránek, tak sem s ním, myslím, kódy našich stránek potřebuje čerstvý vítr jako kozy drbání.
18. srpna: Sobotní akce se nakonec nekonala ve Slušovicích, ale v dědince s exotickým názvem Neubuz (čti jak vidíš, tedy [neubus], nebo [neobus]). Lidí tam bylo asi tak 20, ale právě díky tomu se mohlo opět naplno projevit, že Bajaja není člověk, ale mimozemšťan, nebo aspoň potomek arabských vetešníků. Hned po koncertě totiž začal cíleně rozprávět se zůstavšími dívkami a ženami a podařilo se mu prodat asi 4ks CD, což je pozoruhodný výsledek - CD si vlastně odneslo 25% návštěvníků!!!
6. srpna: Páteční festival v areálu pivovaru Uherský Brod dopadl rozpačitě - lidi, kteří přišli na Krucipusk, si zajisté přišli na své, bohužel ale během jejich produkce přijela policie (4 auta = 16 uni[n]formovanců) a dokonce samotný starosta a rázně požadovali ukončení celé akce. Nic je přitom nezajímalo, že je teprve 11:30, přičemž akce byla městským úřadem povolena až do 1:30 - ovčané z blízkého sídliště prý nemohou spát a neustále volají na policii i starostovi, přičemž je častují mnohdy velmi sprostými nadávkami (tomuto argumentu jsem byl fyzicky přítomen, na mou otázku, proč tedy policie nezasáhne raději proti těmto sprostým občanům, se mi nedostalo rozumné odpovědi).
Během další diskuze s panem starostou a policejními silami vyšlo najevo, že jakákoli další diskuze je naprosto zbytečná, takže pořadatel byl nucen festivál ukončit hned po poslední písničce Krucipusku. HUP si prostě v Brodě nezahrál a tímto se tedy omlouváme Járovi Novákovi a všem podobným, kteří zaplatili nekřesťanských 120 Kč a odcházeli zklamáni. Já osobně jsem byl zklamaný taky, a to proto, že spolu s námi utřela nos i kapela Tokyo (bývalý zlínský Úlet), na kterou jsem se těšil nejvíc a kterou si nenechte ujít, pokud někde bude hrát, protože hraje moc dobře.
P.S.:Tokyo za nás zaskočí v sobotu 11.8. ve Vysokém Poli, protože náš bubeník Robert se v tomto termínu nedostane z práce (jezdí teď na turnusy zedničit do velkých dálek českých i moravských).
2. srpna: Tak jsme se zregenerovali z festiválku z Rudimova. Letošní ročník hodnotím osobně a subjektivně jako zatím nejvydařenější ze všech tří, na kterých jsem byl. Co se HUPu týče, zahráli jsme si v naprosto krásné, motivující a vůbec milé atmosféře, za kterou všem přítomným děkujeme a těšíme se na příští rok. Další informace o festiválku najdete na adrese www.unart.cz.
P.S.:na to, že Bajaja měl v sobě asi 8 piv, hrál aj s Robertem jak bůh. Zbývá dodat, že kdyby Robert nemusel jezdit pořád po čertech stavět cizí zdi, Libor do nich bourat drážky na dráty, Tomáš kdyby nemusel jezdit do Brna klapat do klávesnice a společně s Frantou bysme pak mohli chodit každý večer na pivo, hráli bysme jak bozi všichni a pořád. Ale jen já vím, že tahle chvíle jednou přijde!
25. července: Milý deníčku! Dnešní zpráva by se mohla jmenovat "Horečka sobotní noci" anebo "Vidět Bzenec a umřít".
Ale pěkně popořádku: všechno začalo ve čtvrtek odpoledne, kdy mi po
cestě z Brna do Slavičína začalo být dost špatně. Ogaři mě vzápěstí zkoušeli popravit
slivovicou, která sice zastavila ty nejhorší prdy, zato rozvinula další a celkovou zkázu
organismu. Dostal jsem za úkol se z toho vyspat, ale dom jsem došel fakt tak tak - ne
kvůli slivovici, ale kvůli bolavé hlavě, svalům, kloubům a vůbec všemu. V pátek v noci
jsme měli hrát na festu ve Velkých Karlovicích, ráno ovšem ukázalo, že to nebude jen tak
- situace se skoro nezměnila. Když mi navíc odpoledne teploměr ukázal 39.5, bylo
rozhodnuté - místo do Karlovic jsem šel na pohotovost, abychom mohli zahrát aspoň na
Gambrinusu v Bzenci. Dostal jsem antiBliotika a ParaHlen a ujištění, že to v sobotu s
pomocí těch medikamentů určitě zvládnu.
Do Karlovic jel tedy jen Robert se Substance of Change, zatímco já jsem se potil v
posteli. Horečka vylezla až na 40.1 (to jsem radši nikomu neříkal, aby mě neodvezli do
nemocnice). V sobotu ráno jsem se probudil s 39.5. Naši mě samozřejmě nechtěli do žádného
Bzence pustit, nakonec podlehli přesvědčování, že se jedná o strašně důležitou soutěž,
na které můžeme vyhrát i nahrávací smlouvu. Tak mi nakonec nabalili celou lékárničku,
zatímco kluci sbalili na vozík aparát a jelo se.
Do Bzence to je naštěstí kousek, takže jsme tam byli už po druhé odpoledne. Akce
(semifinále soutěže Gambrinus Rock-in) začínala už v 16:00, a protože jsme tam byli
první, tak jsme taky první hráli. Můj zážitek z pódia byl "mlha přede mnou, mlha za
mnou". Pamatuju si, že jsem měl hrozné problémy trefovat se do kláves, prsty byly jak
cizí a zpětná vazba mezi nima a hlavou tak 5 sekund. Taky jsem prý vynechal jednu
celou sloku v Krávě na poušti a pak jsem se ještě do mikrofonu divil, co to tam kluci
pořád hrajou. Jo, a pořád mě oblažovaly vlny horkosti a zimy, a když jsme dohráli, věděl
jsem, že to byla poslední věc, kterou jsem tenhle víkend a asi i několik následujících
dní udělal.
Podle původního plánu jsme totiž přímo z Bzence měli jet na festival Králíky. Ve stavu,
ve kterém jsem byl, ale bylo jasné, že tohle by byl asi poslední hřebík do rakve - po
vystoupení v Bzenci mi teplota vyskočila zase na 39.8. Takže mě kluci posadili na
nejbližší rychlík a v 19:30 už jsem byl zase doma v teple.
Závěr a poučení jsou tedy takové: nad sebou jsem sice zvítězil - odehrál a nezkolaboval - z pohledu porodců :-) to ale vypadalo asi trochu jinak, takže vyhrála kapela Pangea, které tímto blahopřejeme a držíme palce do finále, neboť Škvor bude jistě těžký soupeř.
Každopádně porod.com děkujeme - už za to základní kolo, neboť Noc plná
hvězd byla pro nás veliká zkušenost, stejně tak jako spolupráce s Petardou production.
18. července: Kvůli požadavku pořadatelů festivalu Kralická nejen rocková událost jsem umístil na naše stránky nový odkaz "Stage plan". Mrkněte na to, vypadáme tam dost dobře, ne?
15. července: Tomáša (tedy mě) nedávno přestalo bavit poslouchat nářky kamarádů (i z jiných kapel) neustále si stěžujících na špatnou situaci na české hudební scéně, kde prý nemají méně známé kapely šanci. I domluvil se tedy s párem nadšenců Pajkem a Kosákem, kteří na slavičínsku prosluli pořádáním poměrně vydařených koncertů a akcí typu "Rudimovský festiválek", že dají těmto aktivitám jakýsi formální rámec, který by umožňoval provádět jejich aktivity lépe a radostněji. Tento legální rámec posléze dostal název Agentura UnArt a kromě Rudimovského festiválku a občasných koncertů ve Slavičíně se chlapi prý budou snažit expandovat se svými kulturními akcemi i mimo Slavičín - prostě pořádat koncerty i v jiných městech a s jinými kapelami, než doposud. Uvidíme, jak se jim to bude dařit.
7. července:
O výletu do Křepic aneb "Vitajte v Dukovanech": v sobotu jsme měli hrát na přehlídce v
Křepicích. Akci domlouval Martin, a tak bylo od začátku
jasné, že nás čeká dobrodružství. A taky že jo. Jeli jsme dvěma auty, jedno řídil
Libor (jeho osádku budeme proto dále nazývat "Liborovci"), druhé Karel. V Karlově autě
jsem byl já (Tomáš), Franta a Honza, a za námi se ještě na obrovitém vozíku třásal celý
náš aparát. Protože Karel je otrokovjan, jelo jedno auto přes Otrokovice, zatímco Libor
jel přímo ze Slavičína.
Liborovci měli v autě asi 3 telefony, ale všechny bez kreditu. Na SMS neodpovídali, a tak
se stalo, že jsme jeli celou cestu na vlastní pěst. Cesta ubíhala docela rychle -
intinerář z Atlasu byl jasný a přehledný, Karlova
automapa velmi podrobná, a tak jsme cca ve 20:00 stáli před hospodou v Křepicích - a to
jsme se asi ještě 20 minut kochali výhledem na Dukovany, zatímco Karel měnil v
autě pojistku od nefungujících blinkrů. V Křepicích, kam jsme dojeli, jsme ale zjistili
něco velmi podezřelého - nikde totiž nevisely žádné plakáty, hospoda byla prázdná a
usínající vesnice se v naprostém tichu pomalu nořila do tmy, po festivalu ani slechu.
Tušení něčeho špatného bylo ještě posíleno pořadateli tancovačky v předchozí vesnici,
kteří nás přesvědčovali, že festival v Křepicích je až za týden. Z několika následujících
telefonátů Liborovcům, kteří nás ale díky špatnému signálu vůbec neslyšeli, jsme
vyrozuměli, že oni už jsou na místě a že si máme pohnout, protože naše vystoupení bylo
přesunuto z 22:00 na 20:00. Po horečnatém hledání v mapě jsme následně zjistili, že
Křepice, okres Znojmo, nebyla správná volba, a že ty správné Křepice leží zřejmě v
okrese Břeclav. Naštěstí to bylo asi pouze 50km, které jsme díky Karlově jízdě (občas i
letu) překonali za 45min. Na místě jsme pak zjistili, že okres Břeclav byla správná
volba, a že je všechno v pohodě, neboť místo nás zaskočili ogaři z bzeneckého Sharku.
Jestli se ptáte, jak je možné, že Liborovci trefili ty správné Křepice, tak to bylo
proto, že měli levnější mapu (na které byly pouze jedny Křepice, a to ty břeclavské) a
neměli itinerář s internetu. Poučení tedy zní:
2. července:
A tož jsme doma z našeho víkendového turné po severu Moravy. V pátek jsme hráli v
ostravském klubu Boomerang. Klub je to pěkný, bylo v něm plno hezkých děvčat
(zdravíme Janiny kamarádky...) a sympatických kluků (hlavně na pódiu :-), a tak se nám
hrálo moc příjemně. Zvláštní díky patří naším přátelům ze Slavičína, kteří se na nás
přišli podívat, přestože to mají daleko.
Náš hlavní dobrodinec toho večera se ale jmenuje Radek Daněk, který nám (a naší dodávce)
po akci poskytl bezpečnou skrýš, ve níž jsme mohli v klidu přečkat nástrahy noční
Ostravy. Někteří členové naší kapely bohužel této nabídky nevyužili, takže nám nezbývá
než doufat, že jejich noční výlet nezanechá žádných trvalejších následků.
Co nás totiž nejvíc překvapilo byl ostravský noční život. Kam se hrabe Brno, kde v
centru po 10. hodině večerní kromě pár náhodných chodců nepotkáte živou duši. Zcestovalí
ostravaci říkají, že dokonce ani v Praze něco takového neuvidíte. Ulice Podolní, na které
klub Boomerang je, totiž hostí asi 20 dalších klubů, proto se tam večer sjíždí :-) lidi z
celé Ostravy i okolí. V pátek zároveň končil školní rok, takže kromě dalšího přívalu
Mladých, Krásných a Usměvavých se všude kolem potulovaly skupinky policistů, které ještě
umocňovaly výjimečnost toho večera, kdy HUP hrál poprvé v Ostravě.
Následujícího rána jsme vyrazili do Třebíče, plni napjatého očekávání, neboť za několik málo hodin jsme měli stanout na pódiu (prý) jednoho z největších tuzemských festivalů Noc plná hvězd. Cesta, rámovaná klasickými sceneriemi post-industriální krajiny, proběhla bez problémů. Po příjezdu se nakonec žádné velké ohromení nekonalo, neboť očekávaný 10-ti tisícový dav jsme na fotbalovém stadionu, kde festival každým rokem probíhá, nenašli. Večer sice ve zprávách hlásili 16 tisíc platících diváků, my jsme se ale shodli, že tam nemohlo být víc než 8000. Možná ta druhá půlka přišla/přijela zase až večer na Nohavicu a spol, ale jináč taková normálka. Dojmy shrnu do několika bodů, bylo jich totiž tak moc, že by to zabralo celý článek:
19. květen:
Velké Pavlovice jsou malebná obec cca 30km jižně od Brna. Mají tam spoustu sklípků s dobrým
vínem, a dost dobrý sál s parádním podiem. Škoda, že v tomhle týdnu má čtvrtina středoškoláků svaťák,
mohlo tam být o pár lidí víc (Horáci, když tak příště:-)
Nicméně koncert legendární kapely TÖRR jsme si vychutnali, neboť taková šou
(ve třech lidech!) se hned tak nevidí.
Muzika šlapala, Mr. Henych vlál na péáčku a přitom hrál s přirozenou suverenitou profesionála a člověk si říká, kurňa,
takhle nějak by to mohlo vypadat... Zvuk téhle formace je úplně plný, člověk pořád hledá,
kde jsou další kytaristi, a on je tam jen jeden.
Ogaři (Libor a Franta) byli nadšení, neboť mohli po letech opět vidět jedny z idolů svého mládí.
Jo, a poznali jsme se se zajímavou kapelou Agent Orange z Hodonína - viz
jejich stránky. Mají hodně veselé písničky
(závěrečná pecka "Hodím Tě do míchačky, lásko" mi zní v hlavě ještě teď), zajímavou vizáž
a navíc k tomu ještě sympatickou zpěvačku :-).
Budeme se je snažit dostat do Slavičína - možná na festiválek, možná na
společný koncert s nějakou větší kapelou, uvidíme, co na to Pajk...
18. květen: Bluesový klub pod hospodou "U Ferdinanda" sice nepatří k největším, o našem koncertu tam kromě nepřítomného majitele nikdo nevěděl, ale hrát pro pár náhodných posluchačů není taky zkušenost k zahození. A taky že jo, hned na druhý den nám tahle "veřejná zkouška" přišla vhod...
9. květen: Takže tady jsou slibované MP3 z rozhovoru v rádiu
Limonádový Joe:
1. část (3.6 MB)
2. část (4.8 MB)
3. část (3.4 MB)
Z rozhovoru byli vystříhány všechny písničky, které si ale samozřejmě můžete
stáhnout v mnohem lepší kvalitě z naší MP3 stránky.
5. květen: Akce "Majáles 2001" v Uherském Brodě byla velmi zdařilá
- především jsme si mohli vyzkoušet, jaký to je pocit hrát ve sportovní hale
(dle prohlášení Pajka si na to prý máme zvykat - Pajku, díky za důvěru :-).
První dojmy jsou - v hale je krásná ozvěna (délka asi tak 30 sekund) a
dle Roberta byla prý pod podiem schovaná trampolína, neboť mu při
sebemenším pohybu začali skákat bicí na všechny možné i nemožné strany.
Po nás hrála kapela Birdland z Otrokovic, jejíž vůdce Kája Ptáček se mj. stal naším
novým perkusistou poté, co nás po zářivém, ale krátkém pobytu v kapele překvapivě
opustil Qenta.
28. duben: Koncert s Vltavou ve Slavičíně. Vltava opět hvězdila, nechápu,
proč se o ní víc nepíše a i na letošních cenách Akademie na ni z nepochopitelných
důvodů zapomněli...
Po Vltavě hrál rovněž výborný Kochta band ze Zlína, na nás vyšla řada až kolem
půldruhé ráno. Přestože jsme v tak pozdní hodinu čekali prázdný sál a pár unavených
lidí na parketu, opak byl pravdou - naši slavičínští přátelé nás opět podrželi.
A pak že doma není nikdo prorokem...
18. duben: Včera ve 20:00 proběhl na vlnách rádia Limonádový Joe hodinový rozhovor s kapelou HUP, respektive s jejím zástupcem Tomem (=se mnou). Rozhovor proběhl velmi hladce, a to hlavně díky profesionálnímu výkonu moderátora Pepy Podoláka, kterému tímto děkujeme za možnost oslovit široké pražské publikum. Děkujeme rovněž Pavlovi Meislovému za telefonát a dobrou večeři a taky za nahrávku celého rozhovoru, kterou tady najdete hned, jak se nám ji podaří převést z mgf. kazety do nějakého rozumnějšího formátu.
2. duben: Tož už jsme doma z Nymburka. V soutěži jsme skončili druzí, ale bylo to prý o fous, takže hlavní cena (hraní na letošním Rock for People) nám unikla. Abych odpověděl na všechny případné dotazy, zde je celá story (další postřehy najdete v sekci "Vzkazy", kde je zpráva od Martina a Franty):
Odjezd ze Slavičína byl naplánovaný na 9.00, takže něco po desáté jsme nastartovali obě auta a vyjeli do vzdálených končin nad Prahou. 330 km jsme zdolávali asi 7 hodin, protože od Olomouce na západ bylo nutno zastavit v každém větším městě a něco tam počurat, aby po nás v Čechách alespoň něco zůstalo. Nejdelší zastávka byla vykonána v Pardubicích, kde jsme narazili na Pavla Meisela, který nás přemluvil, ať se jdeme najíst. Protože nikdo z nás neměl hlad, uposlechli všichni. Poté jsme všichni společně vyrazili dobýt Nymburk. Mimochodem, je to moc pěkné město plné sličných slečen a příjemných lidí, kteří mají rádi muziku (to byl alespoň náš dojem po prvních dvou pivech). Akce se odehrávala v kulturním domě, kterému kraluje paní Křížová. Tuto paní zmiňuji, neboť myslím, že je nazývána "nymburská rocková máma" zcela právem - s využitím financí z fondu města totiž neustále organizuje akce podobné této a umožňuje tak chudým muzikantům z východu, aby si občas zahráli v Čechách. V 19:00 proběhlo losování pořadí. Vylosovali jsme si číslo 2 a tak jsem hráli hned po Swordfishtrombonech, což je dnes již velmi slavná kapela z Brna, které do Nymburka přijela přímo ze svého německého turné. Byla pro nás samozřejmě velká čest podat si s nimi alespoň ruku, neboť ihned po svém vystoupení odjížděli na soustředění, na kterém budou chystat materiál pro šňůru po americe (jižní).
Náš playlist obsahoval v podstatě samé nové kusy, což byla zřejmě menší strategická chyba, neboť, jak jsme se později dozvěděli od několika porotců, všichni se těšili na věci z našeho CD (např. na Krávu), ale nedočkali se. Pokud chcete vědět proč, přečtěte si následující tiskové prohlášení.
Po nás hrála kapela Euthanasie z Frydku a pak místní THC (The Human Cell), což byla taková crossoverová smršť, která dostala do varu celý sál. Další 3 kapely nebyly o nic horší - vcelku pochopitelně, byly totiž vybrané z 80 přihlášených demáčů.
Před vyhlášením výsledků jsme se rozhodli prozkoumat, zda se pije v Nymburce i něco lepšího než pivo Bogan, které jsme dostali od hodné paní Křížové (každý po dvou kusech). Ve 24:00 však vypadalo město jako po vymření. Stáli jsme na ztemnělém náměstí, Tomáš volá: "Je tu někdo?", Qenta říká: "Ty vole, tady je to jak ve vesmíru!", načež si celá kapela začne hrát na družice a Qenta předvádí zánik vesmírné stanice Mir. Nakonec jsme našli hospůdku, kde měli několik druhů piva a čaj. Tam nás našla Vendulka z kapely Euthanasie, která nás všechny bavila neuvěřitelnými historkami ze svého osmnáctiletého života (pokud náhodou budete mít možnost podívat se na živé vystoupení Euthanasie, určitě to nepropaste, neboť tahle kapela se na pódiu velmi ráda obnažuje; s přihlédnutím na Vendulčiny proporce to může být docela zajímavý zážitek. Jinak má Vendulka také pěkné veliké oči. Zkráceně, Martin z Qentou z ní byli úplně hotoví. Franta taky). V této hospodě jsme pozbyli Martina Zaplatílka, který se rozhodl pro předčasný návrat do náruče své milé, která ho čekala v Pardubicích.
Před vyhlášením výsledků ještě zahrál vítěz minulého ročníku, kapela Zády. Byla to trojka basák-kytarista-bubeník. Bubeník byl ústřední postavou této show - hraje s neuvěřitelným nasazením a s ještě neuvěřitelnějším nasazením zpívá. Zpívá moc dobře. Když dohráli, potkali jsme ho za pódiem celého úplně mokrého, zpoceného, jako by šel z érobiku.
Vyhlášení výsledků nabralo nečekaný průběh. Vyhrála kapela Kalabovo něžné blues (nebo tak nějak), která hraje takové to blues či co. My jsme byli druzí, THC třetí. První tři místa byli prý strašně vyrovnané, rozdíl byl prý tak 1 bod, dokonce mezi námi a THC proběhl v porotě něco jako penaltový rozstřel. THC ale vyhrálo ještě cenu publika, takže nemusí být smutní. My jsme vyhráli nějakou etnosošku. 17. dubna máme prý taky jet na rozhovor do rádia Limonádový Joe. A prý o nás vyjde nějaký sloupek v Rock a popu a Bengu. Tož uvidíme.
Po vyhlášení výsledků dostal na podiu prostor vítěz, my jsme zatím v šatně s Pajkovou pomocí "hodnotili" celou tuto akci. Po 40-ti minutách "hodnocení" už někteří jedinci nebyli schopni chůze, a Ti, kteří chodit mohli, šli ještě pařit na "diskotéku", která se mezitím v sále rozpoutala. Pak už jsme šli spát - zem v naší šatně byla sice tvrdá, ale náš spánek taky, takže nevadilo ani Frantovo chrápání, ani Qentovi neustálé hlášky ("ogaři, já si připadám jak na lyžáku, hahaha ! Včíl příjde třídní, a máme po ptákách !").
Ráno jsme se vzbudili v devět, naložili všechny krámy, rozloučili se s osazenstvem kulturního domu a vyrazili zpět. Cesta proběhla bez incidentů, takže co dodat - pokud nevíte co s penězama, objednejte si tady 20 ks našeho CD, aby sa nám vrátili peníze, co jsme vrazili do benzínu.
14. březen: Dostali jsme se do finále soutěže Rock Nymburk 2001 - v sobotu 31. března si tedy jedeme zahrát na soutěž, což je u nás věc nevídaná. Nicméně - člověk by měl v vyzkoušet všechno, dřív než ztratí naději...
6. březen:
Vypadá to, že perkusista se ujal - takže je nejspíš čas ho představit: jmenuje se
Vítek Rumplík a je to bývalý bubeník několika kapel - např.
Substance of Change nebo
Sugar baby.
Na novém repertoáru neustále usilovně pracujeme a můžu říci akorát to,
že zkušební nahrávky zní docela dost dobře. Velký podíl na tom má mj. taky elektrické
piáno Fender Rhodes, ročník 73, které se nám podařilo velkou náhodou získat a ze
kterého máme všichni velkou radost...
První koncert tento rok ohlašujeme na 20.4., bude v Přerově.
13. únor:
Honza se dostal na Akadémiu Muzických Umení v Bratislavě, Libor
na státní konzervatoř do Ostravy...Gratulujeme !
12. únor:
Vážení přátelé zeleného údolí, všichni vy, kteří teskníte po našich estrádách,
omlouvám se za sveřepé odmítání veškerých možných termínů hraní ve Slavičíně a
okolí. Důvod je jednoduchý - víkedny jsou krátké a my chceme dělat na nových
písničkách.
Momentálně taky v HUPu probíhá takové malé národní obrození, něboť do svých řad
přijímáme perkusistu. Zatím sice není jasné, na co bude hrát a jestli mu to
vůbec půjde, nicméně má do práce velikou chuť a kromě toho je to náš starý dobrý kamarád.
Takže se nechte překvapit.
16. leden: Hitparáda Kolotoč - pořád se držíme, momentálně se skladbou Holý zadek. Ač je to už i pro nás celkem nepochopitelné (vyhlašujeme tipovací soutěž "Co myslíte, že způsobuje takový úspěch HUPu v Pardubicích ?", hlavní cenou za nejoriginálnější nápad je balíček pravého indického aromatického zeleného čaje za 85 Kč), jsme samozřejmě stále vděční za každý další hlas, takže jestli máte chuť, můžete hlasovat třeba na adrese http://www.hyperlink.cz/neon/kolotoc.html
15. leden: Libor a Honza dělají dneska přijímačky - Libor na konzervatoř do Brna, Honza na Akademiu múzických umení v Bratislavě. Držte palce, uvidíme, jak to dopadne...
11. leden:
Byli jsme zařazeni do internetové soutěže o
účast na gigantickém letním festivalu Rock for people (Český Brod). Pravidla
soutěže jsou taková, že kapely jsou rozděleny do 4 kategorií (HUP je zařazen
do kategorie "Bigbeat"). Každý měsíc je pak vybrán z každé kategorie vítěz.
Protože hlasování bude běžet 4 měsíce, bude koncem dubna známo 16 vítězů, ze
kterých porota vybere 8 kapel pro festival. Přestože jsou to podmínky docela
tvrdé, řekli jsme si - proč to nezkusit ? Teď už zbývá jenom sehnat potřebný
počet hlasů, a je to... Takže: hlasovat pro nás můžete na následující adrese:
http://www.rockforpeople.cz/hlasovani.asp
Tady můžete
zjistit, jak jsme momentálně na tom. Pokud to tento měsíc neklapne, můžeme
to zkusit ještě příští, ale max. doba strávená v soutěži pro 1 kapelu je
právě 2 měsíce...
11. prosinec: Halelujah, lide brněnský, pardubický, zlínský a slavičínský, děkujeme Ti za podporu, protože v hitparádě Kolotoč jsme opět zvítězili ! Protože písnička "Vítr" tam už hrála třikrát za sebou, nasadili nám tam novou - "Holej zadek". Doufejme, že trochu košilatý text neodradí něžnou část našich příznivců a budou pro nás i nadále hlasovat - třeba na této adrese: www.freemusic.cz/neon, nebo tomto emailu: kolotoc@hotmail.com
10. prosinec:
Takže velký útok na Brno už je za námi... A jak že to všechno dopadlo ? Na následujících řádcích najdete
zaručené informace ze zákulisí...
Čtvrtek, 7. prosinec: Motto - "Na posraného aj hajzl spadne..."
Na tento den byl naplánován brněnský křest CD Živí. Akce se měla uskutečnit ve 21.00 v klubu Terč,
který se nalézá na VŠ kolejích na Palackého vrchu. Přes vešekeré přípravy a zkoušení nás ale od začátku
provázela smůla. Ve středu ráno nám zavolal řidič dodávky, která měla dopravit HUP, zvukaře a veškerý
aparát do Brna,
že leží v nemocnici, neboť si nechal kvůli náušnici propíchnout ucho. Do vzniklé díry se mu bohužel
dostala infekce, takže do večera měl celou hlavu jako balón a musel být hospitalizován na Zlínské
úrazovce. Čímž nám ovšem připravil horké chvíle, protože sehnat den před koncertem na Slavičínsku
dodávku se ukázalo jako nadlidský úkol. Situaci nakonec zachránil Libor, který se musel kvůli nastalé
situaci vrátit domů z Brna. Tomu se podařilo na poslední chvíli přesvědčit svého šéfa, aby oželel na dva
dny firemního pežota - pane Chmela, ještě jednou tisíceré díky ! V 15:00 tedy kluci mohli konečně naložit
aparát náš i zvukařův a po třech hodinách jízdy jej v 19:30 vyložit v Brně před klubem Terč.
Z plánované (a kvůli houslistům vlastně naprosto nezbytné) zvukové zkoušky tedy nebylo nic, neboť při
našem příjezdu už na podiu pařili chlapci z party Zpařené Cokánky, takže nezbylo, než vyčkat konce jejich
produkce. Ta se proti původní domluvě protáhla až do 9:45, a to už začínalo být dost horké, neboť některé
z našich sličných houslistek jsou (vzhledem ke svému věku a půvabům) ještě pod přísným rodičovským dozorem
a dle původního plánu už jsme je měli v 9:45 začít rozvážet po brněnských sídlištích. My jsme ale tou
dobou teprve začínali nosit aparát, a byť jsme se snažili sebevíc, pódium bylo jakž takž připravené až
kolem 22:30 (ono nachystat zvuk na unplugged koncert není žádná prdel...)
V tu chvíli už nám nezbývalo než začít, neboť pohár trpělivosti začal pomalu přetékat jak u publika,
tak u houslistek. Hned v první písničce bylo jasné, že to nebude dobré. Kondenzátorové mikrofony
nad houslistkami vazbily, pískali a dělali různé jiné věci, hlavně ale - nehráli, takže housle nebylo
vůbec slyšet. Peťa Svoboda se za mixem snažil, seč mohl, ale zkuste nazvučit takový band během tří minut...
Po druhé písničce jsem to vzdal, řekl jsem houslistkám - když unplugged, tak unplugged, ať z nich
lidi mají aspoň zrakový vjem, když už je neslyší - a tak holky naběhly i s houslema přímo mezi lidi.
Takhle jsme odehráli zbytek "unplugged" koncertu; po poslední skladbě jsem se musel na chvíli s publikem
rozloučit a rozvést některé krizové případy z našeho orchestru domů. Kluci mezitím hráli starý HUP,
takže když jsem se vrátil, zůstala na místě už jen část publika (zdravé jádro ze Slavičína a Frýdku-Místku).
Pro ně jsme zahráli ještě sadu "plugged" písniček, přičemž atmosféra se mezitím rozvinula v tanečním duchu,
po posledních skladbách jsme museli ještě několikrát přidávat - no prostě nářez...
Na privát jsme se dokulili kolem půl čtvrté, ten den nás tam spalo asi dvacet. Já jsem se ale moc nevyspal,
neboť o půl paté jsem vyrážel na služební cestu do Prahy. Jel jsem autem a řídil jsem sám a doteď děkuji
indiánům, že objevili kávu a pánubohu, že v té mlze na dálnici nečíhalo žádné neosvětlené auto.
Pátek, 8. prosinec: Motto - "Jednou jsi dole, jednou nahoře"
Zatímco jsem byl v Praze, kluci se vyspinkali do zlatova, v pohodě dovezli aparát do sálu hotelu Kozák a
když jsem se v 16:30 vrátil zpátky, vše už bylo zapojeno a připraveno na příchod holek. Ty dorazily v 17:15,
po krátké zvukové zkoušce jsme zjistili, že zvuk je výborný, sál měl naprosto přirozený dozvuk, takže nebylo
ani třeba žádných dalších zvukových efektů a šméček. Koncert pro firmu UNIS začal ve 20:30 a lidi z něj byli
dost vedle - holky hrály jak o život a přihlížejícím programátorům, počítačovým technikům a obchodníkům
jejich vnadné vlnění způsobovalo jistě nemalé estetické uspokojení.
Po "unplugged" části přišel na řadu DJ Prášek, který vkusným výběrem písniček a klipů navodil atmosféru,
která přímo vybízela k další živé produkci. A tak jsme hráli, opět "plugged in". Protože 8.12. bylo
20. výročí smrti Johna Lennona, padly i nějaké kousky od Beatles. Lidi na parketu se dostali docela
do varu, takový odvaz jsme od seriozních pánů v kravatách ani nečekali - nakonec tančil i sám pan ředitel a
majitel firmy v jedné osobě, což už je co říct (UNIS je firma o cca 200 zaměstnancích, roční obrat
má až prý kolem 600 milionů :-).
Na naší straně panovala také naprostá spokojenost, neboť jsme dostali dvě večeře, veškeré pití zdarma,
houslistky dostaly kapesné, my cesťák a i na zvukaře něco zbylo. Takže ať žije Mikuláš, příští rok (snad) zas !
4. prosinec: V nedělní hitparádě Kolotoč pardubického rádia Life jsme opět vyhráli! Takže jestli příští neděli nevypadneme, pustí nám tam další písničku. Díky za vaši podporu, bez ní by určitě nebylo možné, abychom se v hitparádě drželi už šestý týden. Jinak připomínám - hlasy se dají posílat emailem na adresu kolotoc@hotmail.com nebo z webu na adrese www.freemusic.cz/neon
29. listopad: Už je známe konečné datum brněnského křtu CD "Živí" - bude to ve čtvrtek 7. prosince 2000 ve VŠ klubu Terč na Palackého vrchu (areál kolejí VUT, jinak také konečná stanice busu 53), začátek cca ve 21:00. Na koncertě zazní všechny písně z CD Živí v originálním podání s doprovodem komorního orchestru houslistek z brněnské konzervatoře. Předkapelou bude studentská kapela Medové Copánky (nebo tak nějak).
28. listopad: Nová WWW adresa stránek HUP už funguje!
Na sobotní zkoušce jsme řešili nvou adresu pro naše WWW stránky, protože
současná "http://www.fee.vutbr.cz/~dulik/HUP" je nevyhovující (je dlouhá, obsahuje
divné znaky, špatně se pamatuje, nedá se napsat na plakáty ani nadiktovat do telefonu).
Mailing listem HUPu prošla diskuze, v níž padly návrhy jako www.huper.cz,
www.hupaci.cz, www.hup-band.cz, www.huphup.cz (můj původní návrh). V kapele
jsme se ale ani na jednom z těchto názvů nemohli shodnout, až Franta (nebo
Martin ?) navrhl www.hups.cz. Tato varianta
jednoznačně zvítězila, takže ode dneška máte naše stránky přístupné i na této
adrese !
Pokud by vás zajímalo, proč právě www.hups.cz,
tak proto, že tato adresa je:
27. listopad: V hitparádě "Kolotoč" rádia Life jsme opět postoupili - tentokrát ale opět až na druhém místě - a za to, že jsme nevypadli, vděčíme hlavně hlasům fanoušků z Pardubic. Nicméně chci poděkovat všem, kdo pro nás minulý týden hlasovali, neboť HUP se už v této hitparádě stal chronickým účastníkem, a to je jedině dobře. Pokud se chcete podívat na aktuální stav hitparády, mrkněte na www.freemusic.cz/neon, kde se dá i přímo hlasovat (jinak platí stále stará známá hlasovací adresa kolotoc@hotmail.com). Zajimavé je, že minulý týden vypadla i skvělá kapela Deset Očí. Pokud budete mít chvíli čas, stáhněte si jejich MP3 z www.desetoci.cz, stojí to určitě za to.
23. listopad: Probíhá jednání o možných termínech brněnského křestu. Jednou z možností je 7. prosinec a brněnský vysokoškolský klub Terč. Čekáme i na vyjádření majitele Alterny, kde celý prosinec probíhá festival alternativní muziky, takže pro nás by byl možný termín až někdy v lednu. O výsledku budete samozřejmě informováni...
22. listopad: Tak, konečně jsem vyšetřil nějaký čas a naskenoval fotky ze srpnového koncertu v Atlantě, kde se nahrávalo CD Živí. Můžete se na ně podívat zde - určitě to stojí za to, neboť v doprovodném orchestru hráli samé sympatické, mladé dámy (o tom, že i sám HUP je složen výhradně z neodolatelně přitažlivých, příjemných mladých lidí, už vůbec nemluvě... :-).
V hitparádě Kolotoč rádia Life jsme opět postoupili, takže místo písničky Myslím na Tebe, která už hrála 3x po sobě, bude nasazena písnička Vítr. Nicméně, konkurence je veliká - tento týden byla nasazena výborná kapela Deset Očí, která sice vznikla teprve minulý rok, zato v ní ale hrají prvotřídní muzikanti (basák z Walk Chalk Ice, bubeník s klasickým hudebním vzděláním, jinak také člen několika symfonických orchestrů, zpěvačka z muzikálů, klávesák, co hrál v Pobřežní Hlídce atd.). Takže jsme napjatí, kolik lidí pošle tento týden svoje hlasy na starou známou adresu kolotoc@hotmail.com.
15. listopad:
Na mnohočetné žádosti o polidštění adresy stránek HUPu jsem včera zařídil
novou adresu go.to/hup (funguje samozřejmě
i ekvivalent www.go.to/hup).
Stará adresa www.fee.vutbr.cz/~dulik/HUP
zůstává nadále aktivní (na nové
adrese je v podstatě pouze přesměrování na tento školní server), uznávám
ale, že pro většinu lidí je původní adresa nezapamatovatelná a nezapsatelná.
Uvažoval jsem také o zřízení naší vlastní domény - bohužel ale, na
www.hup.cz už sídlí nějaký virtuální obchod a
www.hup.com je obsazený také.
Navíc, rozpočet kapely zatím není schopen pokrýt náklady cca 2000 Kč/ročně,
které by vlastnictví domény vyžadovalo (nemáme žádného známého, který by měl
internetový server a poskytl nám přesměrování z takové domény na naše staré
stránky zadara - nevíte o někom ?)
13. listopad: Tak jsme opět - už podruhé - vyhráli hitparádu Kolotoč. Pokud se to podaří zopakovat i tento týden, bude místo "Myslím na Tebe" nasazena nová písnička (tipuji buď "Vítr" nebo "Holý zadek"). Takže hlasujte, hlasujte - ať v tom rádiu ještě chvíli vydržíme !
29. říjen: Významná událost v historii kapely: HUP hraje v rádiu !!! Konkrétně se jedná o pardubické rádio Life a hitparádu Kolotoč, která běží každou neděli ve 21:00. Nasazenou písničkou je "Myslím na Tebe" (MP3 si můžete stáhnout na stránkách MP3), takže všichni, kdo můžete, posílejte své hlasy na adresu kolotoc@hotmail.com (stačí řádka ve stylu "Hlasuji pro HUP..."). Pokud skončíme na prvních dvou místech, postoupíme do dalšího týdne a vy se o tom dozvíte na těchto stránkách rádia Life. O hitparádě kolotoč běží informace i na serveru freemusic.cz, což je mimochodem pro všechny fandy amatérské scény velmi zajímavé místo.
25. říjen: CD "Živí" už je k vidění pod odkazem "Nahrávky". Fotky mi ale ještě pořád leží na stole a ještě chvíli ležet budou, protože čas je teď mým králem a já jeho poddaným... Na několik žádostí jsem do rámu vpravo zařadil link "Odkazy". Na této stránce najdete odkazy na spřátelené kapely a jiné věci, které stojí za povšimnutí. Zatím jsou tam jen 3, pokud máte někdo zajímavý odkaz, pošlete mi ho, rád ho tam zařadím (grafické logo vítáno).
23. říjen: Dneska jsem začal dělat na zapracování nového CD "Živí" do našich WWW stránek. Času je ale pomálu, než to tady bude kompletní (včetně fotek z nahrávání), bude to chvíli trvat... Díky za trpělivost, Váš Tomáš.
14. říjen: Tuto sobotu proběhl ve slavičínském klubu Ságo křest CD "Živí". Přestože o tom, že křest proběhne, jsme se rozhodli několik málo dnů před jinak dostatečně dopředu naplánovaným koncertem, přišli se na nás podívat všichni naši věrní, za což jim patří dík. CD pokřtil opět Petr Svoboda, cca 30 prodaných kusů jsme na místě poznamenali svými podpisy a jinými moudry. Včíl zbývá už jen najít vhodné prostory v Brně, totiž takové, které by pojaly v plné sestavě nás i s holkami z konzervy, tzn. min. 16 lidí. Nevíte někdo o něčem takovém ? Pokud ano, napište mi, prosím, budu vám tísíckrát zavázán.
8. říjen: Takže vážení přátelé, s radostí Vám oznamujeme, že finální verze CD "Živí" už je na světě. Po dvou týdnech totálního přemíchávání jsme dosáhli zvuku, vůči kterému nemá nikdo vážnější výhrady (což mi připomíná rčení "Stokrát opakovaná lež pravdou se stává..."). Slavičíne, těš se na křest !
12. září: Včera jsem na stránku "MP3" umístil první MP3 z části záznamu koncertu v Atlantě (26.8.) Večer mi Franta volal, že si je vypálil a poprvé poslouchal i na jiných bednách, než na našich studiových monitorech Tannoy Reveal a zjistil, že ty Tannoye hrají tak pěkně, že mu nějak ušlo, že v nahrávce jsou nějaké divné středy, takže se tam příliš ozývá akustika místnosti. Tím pádem to musí celé smíchat znovu, což znamená min. další dva týdny zpoždění. CD tedy nebude hotové 20.9., jak jsme všichni předpokládali, ale spíš až začátkem října.
6. září: Telefonát z ostravského klubu Hudební bazar. Koncert v tomto klubu se
přesouvá z 16.9. na blíže neurčený termín v říjnu.
26. srpen: Atlanta Unplugged
Po měsících tvrdé práce se nám konečně podařilo přesvědčit (doufáme, že nejen)
naše rodiče, že naše snažení má smysl. Večer s houslovým tělesem
pod "taktovkou" Honzy Bělohlávka dopadl výborně, ani technika nezklamala,
a tak se můžete těšit na nové MP3 se záznamem z tohoto koncertu. Předestírám
- je to maso !
15. srpen: Interní zpráva ze zákulisí
Franta s Martinem dneska chytli "nerva", když zjistili, že do akce "HUP unplugged" už zbývá
necelých 11 dní. Následovalo několik prudkých telefonátů Slavičín-Brno (samozřejmě z mého
mobilu), kdy jsme si vyjasňovali všechno, co doposud vyjasněno nebylo. Ve výsledku byla moje
Twist karta o 100 Kč lehčí a neklid, který v sobě dusím už asi týden, začal hraničit s panikou
s výhledem na to, co všechno se ještě může "posrat" (jen tak mimochodem - pořád ještě není
jasné, kolik vlastně budeme mít houslí, viol, popř. violoncell. 8-kanálový převodník, který
má doplnit počet současně snímaných nástrojů na 16, v Disku Boskovice zatím nemají a neví,
jestli budou mít. Na základní umělecké škole jsme s prosbou o poskytnutí
koncertního sálku pro zkoušení nepochodili, zkoušky tedy
budou probíhat na jevišti klubu Ságo, kde ale zase v případě deště funguje kino a v pátek
diskotéka. Noty pro houslisty jsou ve stádiu usilovného vývoje a nikdo neví, zda budou včas
uchystané. Dál už to raději nerozvádím, už aby to bylo ÚSPĚŠNĚ za námi...)
12. srpen: Brumov music session
Aneb křest prvního CD kapely Sugar Baby. Jelikož bylo toto
album natočeno v našem studiu a s přičiněním Franty jakožto
studiového technika a částečně i producenta, Roberta v roli
nájemného bubeníka a Jany coby vokalistky (aneb: Šebákovská
mafie opět v akci :-), přihlíželi jsme při vystoupení Sugarů k dění na
jevišti s patřičnou hrdostí. Nutno podotknout, že bylo na co se dívat - kapelník Jarin Lysák
totiž čerstvě natočeného CD využil k náboru chybějících členů kapely, takže za bicí usedl náš
starý známý "Kventa" Vítek Rumplík (před svým odchodem na vojnu proslulý jako první bubeník kapely
Substance of Change) a druhé kytary se na místo
Petra Fojtíka, který si v práci nevratně odvrtal ukazováček levé ruky, chopil další bývalý
člen Substance - Tonda. Pikantní na tom je to, že jedním
z důvodů loňského odchodu Tondy ze Substance bylo to, že si v práci uřezal VŚECHNY prsty
levé ruky. Narozdíl od Petra mu je ale v Brně na klinice plastické chirugie přišili tak
dobře, že už za půl roku mohl zase hrát.
Výsledkem těchto personálních změn je to, že Sugar momentálně "šlape" jako nikdy před tím a
my jim všichni přejeme, ať šlapat nepřestane !
HUP si na Music session samozřejmě zahrál taky, podporován početnou skupinou slavičanů a
zůčastněný spřízněných kapel. Celkový dojem z akce je - tak zdařilé, že jsme si zapomněli říci
o cesťák a obvyklou odměnu (pivo+párek). No, snad příště...
28. červenec: Festiválek v Rudimově
Letos počasí pořadatelům festivalů rozhodně přeje. Hodinu po začátku festiválku začalo pršet,
a to tak, že velmi. Většina návštěvníků už měla sice postavené stany, ale prudkost deště chladila
horké hlavy potencionálních podjevištních kotelníků tak, že na produkující kapely přihlíželo
vždy jen pár nejskalnějších fandů, ostatní poslouchali z bezpečí svých stanů a stánků s
občerstvením. Na HUP, který je zde téměř "domácí", se ovšem pod jevištěm shromáždilo něco,
co by se dalo nazvat "dávek". Odehráli jsem rychle - tak rychle, že nám to většina fandů měla
za zlé - a prý i velmi dobře - což ovšem nedokážeme posoudit (díky Michalu Bližňákovi, který
celý festiválek nahrával na počítač, zde ale budou brzy k dispozici MP3 z našeho vystoupení).
Počasí se neumoudřilo ani druhý den, a tak letos všichni zúčastnění zažili takový malý
Woodstock...
8. červenec: Festival Pískoviště v Písku. Zima jak v Rusku, úchylný zvukař (oblepil nám blány bicích papírovými kapesníky, vložkami a izolepou, to prý kvůli dozvuku), hrozný zvuk. Alespoň jsme si ale poslechli zadarmo Vltavu, což byl náš zatím nejlepší hudební zážitek tohoto léta.
30. červen: Slušovice - hudební přehlídka. Nejlepší zvuk, jaký pamatujeme. Přes malý počet návštěvníků výborná atmosféra, povzbuzovaná zejména místní kapelou "Just". V závěru pak na Mobyho tančili všichni, včetně zvukaře...
24. červen: Střílecké hudební slavnosti - poměrně vydařený minifestival (10 kapel). Dobrý zvuk, dobré počasí, ale skoro špatný konec - na noční zápas se stávkující elektrikou v dodávce asi hned tak nezapomeneme.
17. červen: Výborná akce na narozeninách kytarového mistra (kytaráře) Furcha v Dolních Němčicích u Brna. HUP zde zajištuje aparát, na který odehraje svůj standardní repertoár, po hudební vložce, zajištěné kapelou Lehká noha následuje jam-session, v rámci kterého si s námi zahráli i některé ze zůčastněných celebrit (bubeník od Gustava Broma, Mikeš z Narvanu a další týpci, na jejichž jména jsme se raději neptali). Radek Pastrňák se do hraní nehrnul, ale alespoň se spokojeně usmíval.
13. června: Tomáš udělal rigorózní zkoušku. Úleva se ovšem nedostavila, spíše plno smíšených pocitů...
13. května: Akce na výletišti v Bohuslavicích byla z těch méně podařených. Chyběl nám Libor, byla hrozná zima, na pódiu špatný zvuk a před ním malá hrstka skalních příznivců, které neodradilo ani hnusné počasí...
Dnes je 11. května a Tomáš už ví termín své státní doktorské zkoušky - 13. června. Následující 4 týdny tedy budou věnovány studiu v domácím vězení (ale jednu krátkou zkoušku za víkend snad zvládnem).
Koncert ve Zlínském Golemu 21. dubna patřil k mimořádně podařeným, neboť nás přišel podpořit autobus fanoušků ze Slavičína a okolí. Atmosféra byla výtečná, a tak pro velký ohlas bude někdy na podzim v tomto klubu repete.
16. dubna bude pro nás navždy černý den. Kapela Narvan toho dne ztratila zpěváka Maria Feinberga a kytaristu při automobilové nehodě, což znamená v podstatě konec, neboť oba dva byli hlavní tvůrčí silou kapely. Tož takto si asi Mariovo "proraz hlavou zeď a leť" nikdo nepředstavoval...
V březnu se nám stala příhoda, na kterou nikdo z kapely asi do smrti nezapomene - na koncertu v Rožnově p. Radhoštěm v restauraci Písečná nás čekala místo standardního publika - mateřská školka. Asi tak 50 dětí ve věku 5-7 let téměř způsobilo vnitřní rozvrat kapely, která nebyla s to uspokojit jejich požadavky (chtěli zahrát Šmouly a Dádu Patrasovou). Naštěstí si Tomáš vzpomněl na starý hit "Včelka Mája" a mnoho jiných vhodných písní, takže jsme po šesti hodinách hraní odjížděli alespoň se zaplaceným cesťákem. Před Frantou se ale dodnes o této akci nesmí mluvit :/)
Od února se chystá unplugged verze některých našich písní pro živou nahrávku do pořadu Sešli se. Práce ale postupují pomalu - Robert teď pracuje v Praze, takže je doma pouze dvakrát do měsíce a Tomáš řeší věci kolem státnic. Každopádně, na červenec je naplánován koncert ve Slavičínském klubu Atlanta, kde bude "živáč" pořízen.