Texty

Zde jsou texty některých našich písniček a jiných děl. Hudbu k (některým) písničkám si můžete stáhnout ze stránky s našimi nahrávkami.

Houpací křeslo Martin Meisl

Koupím si houpací křeslo a budu se houpat celý den, budu snít houpací sny, budu se vznášet vesmírem. Tak jak to dělají na nebi ptáci, houpy hou, a v tichu komet se pomalu ztrácím, houpy hou... Když noc mým pokojem bloudí, já houpu se klidně dál, nechám ji, ať si loudí, na křesle svým jsem král. Jako když na nebi plují ptáci, houpy hou, a v tichu komet se pomalu ztrácím, houpy hou...

Vítr Text: Tomáš Dulík Hudba: Martin Meisl

Až jednou přijdu na to, co mi vlastně schází, až jednou přijdu na to, že jsem sám, pak možná bude pozdě hledat v moři frází, tu kapku pravdy, kterou postrádám. Chtěl jsem být vítr, který vysuší Ti z tváří, to všechno slané, co tak nemám rád, chtěl jsem být vítr, který hrušky z korun hází, chtěl jsem být ten, co si v něm můžeš vlát. Aaaa, být jak ten vítr, co fouká, jéée, do vlasů Ti z plných plic, Aááa, jsi jako rozkvetlá louka, jéée, já tě chtěl čím dál tím víc... Rozfoukat oheň, který mění černé v bílé, hnát lodě po modravých hladinách, na vlnách vín a chuti cizokrajných jídel, s větrem plout po Tvých tajných krajinách Představ si ostrov, na něm jen dva páry očí, představ si ostrov, který je jen náš, a na něm nejsou cesty a nic nás neodloučí, Představ si ostrov, na něm je jen pláž... ...aaaa, a taky vítr, co fouká, jéée, do vlasů Ti z plných plic, Aááa, jsi jako rozkvetlá louka, jéée, já tě chtěl čím dál tím víc... Aaaa, nad hlavou motýl Ti létá, jéée, asi Tě taky chce mít, Aááa, jsi růže na konci léta, jéée, já tě chtěl čím dál tím víc...

Tohle je první písnička, kterou donesl do "nového" HUPu Martin Meisl. Český text vznikl překladem Martinova původního zpěvu ve svahilštině. Z jazykovědného hlediska je dále pozoruhodné, že je to naše již 3. písnička, která začíná slovem "Až", a jedna z mnoha, která frekventovaně používá slovo "Chtěl bych". K tomu bych dodal - až budu mít víc času, chtěl bych se zabývat tím, aby mocnost průniku všech množin slov, tvořících naše jednotlivé písně, byla co nejmenší; nyní je však bohužel pozdě Bycha honiti.

Holý zadek Tomáš Dulík

Nikdy jsem nevěděl, jak kalhoty se nosí, nikdy jsem neměl gatě rád, na lidi v kalhotách jsem dělal dlouhé nosy, kdo je neměl, byl kamarád. Holej, holej zadek mám, a tak se usmívám, vám, vám, vám, jé, holej, holej zadek mám, a tak mi zavolej, když holej zadek, když holej zadek mám... Když v zimě vidím, jak mi na něm vločky tají, když v zimě vidím sníh mi na něm, na něm tát, tak křídla narostou a vlasy znovu vlají, jsem nahý a musím se smát. Holej, holej zadek mám, a tak se usmívám, vám, vám, vám, jé, holej, holej zadek mám, a tak mi zavolej, když holej zadek, když holej zadek mám... Na dlouhých cestách nic na nohy se nelepí, ani netlačí žádný krám, krám, krám, krám, možná jsem blázen, možná jenom dítě květin, možná jen holej zadek mám...

H.U.P. Slohové cvičení sepsal: Tomáš Dulík

Hlavní ulicí Prahy honí uštvaný policajt hladové, uřvané prase. Hladce ušlapaná půda hrozivě umocňuje pocit hrozícího upadnutí. Pozor ! Honem uhněte, pitomci ! Holič upustil pačes, hodinář úlekem pozlacené hodinky učitele Pařáta. Hluk ulice přehlušil heroický útěk prasete, hnaného udýchaným pochůzkářem Hlavatou. U poslední hromady uvadlého plevele, hnijícího u popelnice Hlavatových už pětsetdvacettři hodin, uštvaný policista s hrůzou ucítí puch hodně upomínající plyn. Hergot, že u nás praskl hlavní uzávěr plynu ? Hned utíká přesvědčit se hmatem. Unikající prase ho uvidí a pocítí hroznou úlevu: Podařilo se !

Pokud chcete zjistit, co vlastně znamená zkratka H.U.P., dívejte se pozorně kolem sebe, až půjdete ráno do práce. Pozorujte domy v místech, o která se opírají celou svou cihlovou vahou. Někde zase upněte zrak na nenápadné sloupky v jejich předzahrádkách, obrostlé stvoly trav či stonky růží. Až spatříte ten nápis, vzpomeňte si na hudbu, na uvolnění po milování nebo na pohodu houpacího křesla. To všechno je HUP. A pokud pořád ještě nevíte, co to znamená, přimějte nyní svalstvo svých očí nasměrovat vaše zornice na sloupek vlevo a přečtěte si jej až do konce. Za nečekanou záchranou hlavního hrdiny příběhu totiž nestojí nikdo jiný, než - HUP...

Větroň Text: Libor Machů, Tomáš Dulík Hudba: L. Machů, HUP

Jen tak si kroužím v oblacích, nikým nerušen, neslyšen, sem a tam a zase zpátky, vracíme se zpět. A teplý vítr zdola lechtá, křídla lehká jak myšlenky batolat, obláček pluje do daleka, a orel pod ním neodolá. Složí křídla a s hlavou dolů střemhlav letí na tělo mého větroně a vzduch mu opojně sviští kolem uší, opilý rychlostí nevnímá nebezbečí. Naráží tvrdě a v nastalé noci jenž nemá rána ani probuzení v ospalém slunci srpnové neděle holčička zvedne hlavu od kočárku a výskne: Sněží, pírka sněží ! Maminko, podívej nahoru, nahoru na oblohu jsou na ní pírka a sněží dolů Sněží ! Jen tak si kroužím v oblacích...

Tato skladba je inspirovaná příběhem větroplachtařky, na kterou při jednom z letů v daleké Austrálii zaútočili orli, hájící svá vzdušná teritoria.

Holý vrch Text: Tomáš Dulík Hudba: L. Machů, HUP

Až budu jednou velký, pořídím malý vůz Bude mít málo koní a žádné opratě Pojedem v dáli prachem a roztopeným asfaltem V oparu po dešti se rozplyneme jako když si tajně lížeš marmeládu v noci ulizuješ JAM... A za sedmero řekami a stejně tolik řekami Vyjedem na vysoký kopec Na kterém není stromů ani domů ani sloupů pod napětím Které záhy zmizí, tak jak po každém vrcholu, Ten vrch se zove holým a všichni, co tam přijdou, spálí šaty, místo nich si napatlají JAM Tam někde v dáli .... mám Holý vrch Tam v dáli za obzorem ... Tvůj Holý vrch To kouzlo které láká, má Holý vrch Tam v mlze matně vidím ... Tvůj Holý vrch Holý vrch, aáááá.

Myslím na Tebe Tomáš Dulík

Až jednou vyjde slunce, najde v trávě ležet těla zvadlá Zimou zkřehlé, modré ruce, ještě pořád drží tvoje ňadra Hlava těžká jako starý horečnatý sen Vzhlédne přes ně na obzor, kde se rodí nový den Myslím na Tebe a hodiny mi stojí Myslím na Tebe, sedím sám na pokoji s panenkou dřevěnou Myslím na Tebe a hodiny mi stojí Myslím na Tebe a myšlenky se rojí jak supi nade mnou Myslím na Tebe a hodiny mi stojí Myslím na Tebe, tu touhu už nic neukojí nejde zapomenout Až jednou vyjde slunce, najde nás na cestě, která nevede Věřím živým snům a proto vím, že se to jednou stejně povede Podél dlouhých svodidel svedem se na světa kraj Z toho kraje spadnem dolů, najdem tam svůj ráj...

Jsem s láskou. Jak ? Dlouho... Jak dlouho jsem ? Nedlouho, nicméně jsem šťasten, že jsme. Přeji vám z celého srdce, ať jste i vy jako já jsem, neboť jediná láska může být to, co nikdo jiný není - dobrý sluha i dobrý pán.

Frýdek Libor Machů

Když se dva vlaky setkají ve stanici Frýdek-Místek říkají si taky, kam zas uháníš ? Jedni tam, a druzí zase jinam. Je neděle a nikdo nikam, nikam nespěchá. Krátký sukně každá má. Frýdecký park, frýdeckou hospůdku v tom parnu, v tom parnu, nikdo nevynechá Jen Bůh to všechno o nás ví, o nás ví, že nám se tu stejně, stejně líbí A když se dva vlaky...

Kráva na poušti Tomáš Dulík

Jde kráva pouští odevzdaně Splihle se plouží, sní o vaně Sní o vodě, která nozdry zchladí O listí fíků šťavnatém a sladké chuti chryzantém, které jedla kdysi dávno v mládí Kdyby to jen věděla, že loď, co nemá vesla, zastaví až v Africe, tak by na ní nelezla, nikdy by nezkoušela, jaký je to pocit plout lodí Jde kráva pouští odevzdaně Sny ji neopuští, sní o mámě a jejím mléce plnotučném. Chtěla by teď býti v karavaně následovat velbloudy oddaně jsou sice hrbatí, však velbloudi nezabloudí Jde kráva pouští odevzdaně Fialová horkem je na ráně lovcům beze zbraně, kteří kuriozity si tu fotí A že pracovali v reklamě libovali si pak náramně jak se na té fialové krávě obohatí

Krávu na poušti ve spaní viděti - zbytek noci nespati, na kytaru hráti a hlasitě se smáti...

Běžky Tomáš Dulík

Chtěl bych tě potkat na běžkách, s pocitem vítěze, objet tě zezadu. Chytit, obejmout, potěžkat, svalit se do sněhu, spravit Ti náladu. Úůůů, na běžkách, Úůůů, oběd na běžkách Mít s Tebou oběd na běžkách, když o tom sním, tak už mi po bradě tečou sliny, funět nad čajem, křoupat hrách, lépe se jezdí z kopce, lépe se jezdí z kopce Úůůů, na běžkách... Chci s Tebou běžet nebo jen tak ležet na běžkách ... Chci s Tebou ležet na běžkách dívat se na ptáky, jak si nic nedělají, z toho, že kvete vlčí mák, a jabka s hruškami už na stromech dozrávají Úůůů, na běžkách, Úůůů, kvete mák... Chci s Tebou běžet na běžkách, lépe však za Tebou, jak už jiní běhávají, žel bohu je věc přetěžká potkat Tě když nám tu sněhy už nepadají Úůůů, na běžkách... Chci s Tebou běžet nebo jen tak ležet na běžkách dívat se na ptáky, jak si nic nedělají, a smát se zajícům, že před Tebou utíkají dívat se na nohy jak ti tam ty svaly hrají klidně i za Tebou jak už jiní běhávají když jabka s hruškami už na stromech dozrávají aspoň Tě potkat, když tu sněhy už nepadají

Holkou Tomáš Dulík

Když se tak na tebe dívám, div že mi nevypadnou údivem oči z důlků ten déšť tě hladí a smývá ti z těla šaty a tak mám za sebou tu těžší půlku Teď všechno ve mně se vzdouvá chtěl bych být jako on, téci si kde se mi jen líbí, a proto potichu smlouvám co ti za to jenom, co ti za to jenom zase slíbím Déšť padá na hlavu horkou, já tady hořím a ty jsi jako ta deska ledu chtěl bych být na chvíli holkou nechám se předělat a pak tě snad konečně svedu, jééé Tak dnes nic nebude doufáš, že chvíli vydržím, tak jeden, dva, tři, čtyři roky když si mě pak zlatem spoutáš vzdouvání bude to tam, pak už budu navždy plochý Jen počkej až budu holkou, už nikdy pak nebudu potřebovat tvoje tvary až budeš mít hlavu horkou, šáhnu si na sebe a šáhnu si já na sebe však... Chtěl bych být holkou...

Prší, a závoje smutku padají k zemi Zkouší si moucha vratký let mezi velkými kapkami Ten déšť nás skrývá pod sebou Sladce se zívá, když Tě nohy od spodu nezebou...

Balada o Horymírovi Tomáš Dulík

Jmenoval se Horymír, povoláním horník a že byl strašně nabuzený, říkali mu Horny od rána do večera nejraději by píchal tou svou sbíječkou do tvrdý, černý hroudy. Jednou přišel z práce a praštil sebou na gauč a zařval jako tur: au, kdo sem dal tu kytaru ? A pak posbíral třísky a říká ségra neřvi, poď, zajdem spolu do hudebnin a vyberem tam lepší. Horymír Horymír jde do hudebnin Hodný Horník Horymír jde do hudebnin Horymír, horník říká , říkejte mi Horny Horymír, horník říká říkejte mi Horny, jééé Pak otevřeli dveře a zůstali v nich čučet, na ty krásný věci, nejlevnější za tucet, a Horymír - horník vytáhl svou kreditku a odepsal z ní všechno, odepsal z ní dvacet A po cestě domů se teprve zarazil a říká, ségra, co teď s pádlem za dvacet tisíc, na myšlenku brát ji k ohni se úplně urazil a říká ségra, ty si kráva, pádlo musí vydělávat Horymír Horymír, učí se na kytaru učí se na kytaru, učí se na kytaru, Horymír Horymír, učí se na kytaru učí se na kytaru, jéé jéé jééé Pak ho z práce ho vyhodili, protože tam nechodil a za půl roku hrál už skoro jako Jimi Hendrix, a vyhrál soutěž v Americe protože byl horny, vrátil se zpět do dolu a založil tam kapelu, Bandu z umouněnců co tam byli za horníky, dal jim jméno Kvartet, to že jich bylo pět, a přívlastek Hornyho, neb všichni byli nabuzení a hráli tam svým kamarádům každou noc do rozednění Hornyho kvartet, je dobrá kapela Hornyho kvartet, a taky veselá Hornyho kvartet, je jako parní válec Hornyho kvartet, sejdou se, hned jdou na věc Budeme Hornyho kvartet, ta dobrá kapela Hornyho kvartet, a taky veselá Hornyho kvartet, je jako parní válec Hornyho kvartet, sejdou se, hned jdou na věc

Zůstaň Tomáš Dulík

Máš zas v hlavě vlnu zmatků Z té vlny chci uplést látku a s ní ti přikrýt oči a ústa, no tak tu zůstaň do tmy, nechoď pryč do ní Spánek jak pyl křídel motýlích nás přikryje a snad posílí Snáz se ve tmě poutníci zmýlí, no tak tu zůstaň ještě, zůstaň aspoň chvíli Když se večer hvězdy ze svých lůžek zvednou, zůstaň se mnou Když ti potom všechny barvy v šedou zblednou, zůstaň se mnou Kávová tma s chutí jemnou prosí, zůstaň tu se mnou a já prosím s ní a říkám ještě jednou zůstaň se mnou, zůstaň tu se mnou Spánek, svěží jako to ráno, ráno, kterým mořské větry vanou snít si budem spolu a tvou dlaň horkou budu držet i když těla už nám zvadnou Pouta v sobě nosíš a doufáš má naděje je jiskra co doutná vím, že jednou vzplane a pouta shoří jako papír, tak tu dnes se mnou zůstaň

Můj dědeček byl majitelem obchodu, dělníkem v cihelně, účetním, básníkem, pohřebním řečníkem, hlídačem v kravíně, křesťanským aktivistou a zahrádkářem. Moje babička byla mu při všech jeho životních zvratech manželkou a matkou jeho dětí. Drazí prarodiče, život Váš naplňuje mne nadějí, že žít se dá pestře, dobře i dlouho... Díky vám za něj.