Houpací kresloMartin Meisl |
|
Koupím si houpací kreslo a budu se houpat celý den, budu snít houpací sny, budu se vznáset vesmírem.
Tak jak to delají na nebi ptáci,
Kdyz noc mým pokojem bloudí,
Jako kdyz na nebi plují ptáci, |
VítrText: Tomás Dulík
|
|
Az jednou prijdu na to, co mi vlastne schází, az jednou prijdu na to, ze jsem sám, pak mozná bude pozde hledat v mori frází, tu kapku pravdy, kterou postrádám.
Chtel jsem být vítr, který vysusí Ti z tvárí,
Aaaa, být jak ten vítr, co fouká,
Rozfoukat ohen, který mení cerné v bílé,
Predstav si ostrov, na nem jen dva páry ocí,
...aaaa, a taky vítr, co fouká,
Aaaa, nad hlavou motýl Ti létá, |
Tohle je první písnicka, kterou donesl do "nového" HUPu Martin Meisl. Ceský text vznikl prekladem Martinova puvodního zpevu ve svahilstine. Z jazykovedného hlediska je dále pozoruhodné, ze je to nase jiz 3. písnicka, která zacíná slovem "Az", a jedna z mnoha, která frekventovane pouzívá slovo "Chtel bych". K tomu bych dodal - az budu mít víc casu, chtel bych se zabývat tím, aby mocnost pruniku vsech mnozin slov, tvorících nase jednotlivé písne, byla co nejmensí; nyní je vsak bohuzel pozde Bycha honiti. |
Holý zadekTomás Dulík |
|
Nikdy jsem nevedel, jak kalhoty se nosí, nikdy jsem nemel gate rád, na lidi v kalhotách jsem delal dlouhé nosy, kdo je nemel, byl kamarád.
Holej, holej zadek mám,
Kdyz v zime vidím,
Holej, holej zadek mám,
Na dlouhých cestách nic na nohy se nelepí, |
H.U.P.Slohové cvicení sepsal: Tomás Dulík |
|
Hlavní ulicí Prahy honí ustvaný policajt hladové, urvané prase. Hladce uslapaná puda hrozive umocnuje pocit hrozícího upadnutí. Pozor ! Honem uhnete, pitomci !
Holic upustil paces,
Hluk ulice prehlusil
Hergot, ze u nás praskl
Hned utíká presvedcit se
|
Pokud chcete zjistit, co vlastne znamená zkratka H.U.P., dívejte se pozorne
kolem sebe, az pujdete ráno do práce. Pozorujte domy v místech, o která se opírají celou svou cihlovou vahou. Nekde zase upnete zrak na nenápadné sloupky v jejich predzahrádkách, obrostlé stvoly trav ci stonky ruzí. Az spatríte ten nápis, vzpomente si na hudbu, na uvolnení po milování nebo na pohodu houpacího kresla. To vsechno je HUP. A pokud porád jeste nevíte, co to znamená, primejte nyní svalstvo svých ocí nasmerovat vase zornice na sloupek vlevo a prectete si jej az do konce. Za necekanou záchranou hlavního hrdiny príbehu totiz nestojí nikdo jiný, nez - HUP... |
VetronText:
Libor Machu,
Tomás Dulík
|
|
Jen tak si krouzím v oblacích, nikým nerusen, neslysen, sem a tam a zase zpátky, vracíme se zpet.
A teplý vítr zdola lechtá,
Slozí krídla a s hlavou dolu
Narází tvrde a v nastalé noci
Jen tak si krouzím v oblacích... |
Tato skladba je inspirovaná príbehem vetroplachtarky, na kterou pri jednom z letu v daleké Austrálii zaútocili orli, hájící svá vzdusná teritoria. |
Holý vrch
Text: Tomás Dulík
|
Az budu jednou velký, porídím malý vuz Bude mít málo koní a zádné oprate Pojedem v dáli prachem a roztopeným asfaltem V oparu po desti se rozplyneme jako kdyz si tajne lízes marmeládu v noci ulizujes JAM...
A za sedmero rekami a stejne tolik rekami
Tam nekde v dáli .... mám Holý vrch |
Myslím na Tebe
Tomás Dulík |
|
Az jednou vyjde slunce, najde v tráve lezet tela zvadlá Zimou zkrehlé, modré ruce, jeste porád drzí tvoje nadra Hlava tezká jako starý horecnatý sen Vzhlédne pres ne na obzor, kde se rodí nový den
Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Az jednou vyjde slunce, |
Jsem s láskou. Jak ? Dlouho... Jak dlouho jsem ? Nedlouho, nicméne jsem stasten, ze jsme. Preji vám z celého srdce, at jste i vy jako já jsem, nebot jediná láska muze být to, co nikdo jiný není - dobrý sluha i dobrý pán. |
Frýdek
Libor Machu |
Kdyz se dva vlaky setkají ve stanici Frýdek-Místek ríkají si taky, kam zas uhánís ? Jedni tam, a druzí zase jinam.
Je nedele a nikdo nikam, nikam nespechá.
Jen Buh to vsechno o nás ví, o nás ví,
A kdyz se dva vlaky... |
Kráva na pousti
Tomás Dulík |
|
Jde kráva poustí odevzdane Splihle se plouzí, sní o vane Sní o vode, která nozdry zchladí O listí fíku stavnatém a sladké chuti chryzantém, které jedla kdysi dávno v mládí
Kdyby to jen vedela,
Jde kráva poustí odevzdane
Jde kráva poustí odevzdane
|
Krávu na pousti ve spaní videti - zbytek noci nespati, na kytaru hráti a hlasite se smáti... |
Bezky
Tomás Dulík
|
Chtel bych te potkat na bezkách, s pocitem víteze, objet te zezadu. Chytit, obejmout, potezkat, svalit se do snehu, spravit Ti náladu.
Úuuu, na bezkách,
Mít s Tebou obed na bezkách,
Úuuu, na bezkách...
Chci s Tebou bezet nebo jen tak lezet na bezkách ...
Chci s Tebou lezet na bezkách
Úuuu, na bezkách, Úuuu, kvete mák...
Chci s Tebou bezet na bezkách,
Úuuu, na bezkách...
Chci s Tebou bezet nebo jen tak lezet na bezkách |
Holkou
Tomás Dulík
|
|
Kdyz se tak na tebe dívám, div ze mi nevypadnou údivem oci z dulku ten dést te hladí a smývá ti z tela saty a tak mám za sebou tu tezsí pulku
Ted vsechno ve mne se vzdouvá
Dést padá na hlavu horkou,
Tak dnes nic nebude doufás,
Jen pockej az budu holkou,
Chtel bych být holkou... |
Prsí, a závoje smutku padají k zemi Zkousí si moucha vratký let mezi velkými kapkami Ten dést nás skrývá pod sebou Sladce se zívá, kdyz Te nohy od spodu nezebou... |
Balada o Horymírovi
Tomás Dulík
|
Jmenoval se Horymír, povoláním horník a ze byl strasne nabuzený, ríkali mu Horny od rána do vecera nejradeji by píchal tou svou sbíjeckou do tvrdý, cerný hroudy. Jednou prisel z práce a prastil sebou na gauc a zarval jako tur: au, kdo sem dal tu kytaru ? A pak posbíral trísky a ríká ségra nervi, pod, zajdem spolu do hudebnin a vyberem tam lepsí.
Horymír Horymír jde do hudebnin
Pak otevreli dvere a zustali v nich cucet,
A po ceste domu se teprve zarazil a ríká,
Horymír Horymír, ucí se na kytaru
Pak ho z práce ho vyhodili, protoze tam nechodil
Hornyho kvartet, je dobrá kapela
Budeme Hornyho kvartet, ta dobrá kapela
|
Zustan
Tomás Dulík
|
|
Más zas v hlave vlnu zmatku Z té vlny chci uplést látku a s ní ti prikrýt oci a ústa, no tak tu zustan do tmy, nechod pryc do ní
Spánek jak pyl krídel motýlích
Kdyz se vecer hvezdy ze svých luzek zvednou,
Spánek, svezí jako to ráno,
Pouta v sobe nosís a doufás |
Muj dedecek byl majitelem obchodu, delníkem v cihelne, úcetním,
básníkem, pohrebním recníkem, hlídacem v kravíne, krestanským aktivistou a
zahrádkárem. Moje babicka byla mu pri vsech jeho zivotních zvratech
manzelkou a matkou jeho detí. Drazí prarodice, zivot Vás naplnuje mne nadejí, ze zít se dá pestre, dobre i dlouho... Díky vám za nej. |