Texty

Zde jsou texty vsech nasich písnicek a jiných del. Hudbu k písnickám si muzete stáhnout ze stránky s nasimi nahrávkami.

Houpací kreslo

Martin Meisl
Koupím si houpací kreslo
a budu se houpat celý den,
budu snít houpací sny,
budu se vznáset vesmírem.

Tak jak to delají na nebi ptáci,
houpy hou,
a v tichu komet se pomalu ztrácím,
houpy hou...

Kdyz noc mým pokojem bloudí,
já houpu se klidne dál,
nechám ji, at si loudí,
na kresle svým jsem král.

Jako kdyz na nebi plují ptáci,
houpy hou,
a v tichu komet se pomalu ztrácím,
houpy hou...

Vítr

Text: Tomás Dulík
Hudba: Martin Meisl

Az jednou prijdu na to, co mi vlastne schází,
az jednou prijdu na to, ze jsem sám,
pak mozná bude pozde hledat v mori frází,
tu kapku pravdy, kterou postrádám.

Chtel jsem být vítr, který vysusí Ti z tvárí,
to vsechno slané, co tak nemám rád,
chtel jsem být vítr, který hrusky z korun hází,
chtel jsem být ten, co si v nem muzes vlát.

Aaaa, být jak ten vítr, co fouká,
jéée, do vlasu Ti z plných plic,
Aááa, jsi jako rozkvetlá louka,
jéée, já te chtel cím dál tím víc...

Rozfoukat ohen, který mení cerné v bílé,
hnát lode po modravých hladinách,
na vlnách vín a chuti cizokrajných jídel,
s vetrem plout po Tvých tajných krajinách

Predstav si ostrov, na nem jen dva páry ocí,
predstav si ostrov, který je jen nás,
a na nem nejsou cesty a nic nás neodloucí,
Predstav si ostrov, na nem je jen pláz...

...aaaa, a taky vítr, co fouká,
jéée, do vlasu Ti z plných plic,
Aááa, jsi jako rozkvetlá louka,
jéée, já te chtel cím dál tím víc...

Aaaa, nad hlavou motýl Ti létá,
jéée, asi Te taky chce mít,
Aááa, jsi ruze na konci léta,
jéée, já te chtel cím dál tím víc...

Tohle je první písnicka, kterou donesl do "nového" HUPu Martin Meisl. Ceský text vznikl prekladem Martinova puvodního zpevu ve svahilstine. Z jazykovedného hlediska je dále pozoruhodné, ze je to nase jiz 3. písnicka, která zacíná slovem "Az", a jedna z mnoha, která frekventovane pouzívá slovo "Chtel bych". K tomu bych dodal - az budu mít víc casu, chtel bych se zabývat tím, aby mocnost pruniku vsech mnozin slov, tvorících nase jednotlivé písne, byla co nejmensí; nyní je vsak bohuzel pozde Bycha honiti.

Holý zadek

Tomás Dulík
Nikdy jsem nevedel, jak kalhoty se nosí,
nikdy jsem nemel gate rád,
na lidi v kalhotách jsem delal dlouhé nosy,
kdo je nemel, byl kamarád.

Holej, holej zadek mám,
a tak se usmívám, vám, vám, vám, jé,
holej, holej zadek mám,
a tak mi zavolej, kdyz holej zadek,
kdyz holej zadek mám...

Kdyz v zime vidím,
jak mi na nem vlocky tají,
kdyz v zime vidím sníh mi na nem, na nem tát,
tak krídla narostou a vlasy znovu vlají,
jsem nahý a musím se smát.

Holej, holej zadek mám,
a tak se usmívám, vám, vám, vám, jé,
holej, holej zadek mám,
a tak mi zavolej, kdyz holej zadek,
kdyz holej zadek mám...

Na dlouhých cestách nic na nohy se nelepí,
ani netlací zádný krám, krám, krám, krám,
mozná jsem blázen, mozná jenom díte kvetin,
mozná jen holej zadek mám...

H.U.P.

Slohové cvicení sepsal: Tomás Dulík

Hlavní ulicí Prahy
honí ustvaný policajt
hladové, urvané prase.
Hladce uslapaná puda
hrozive umocnuje pocit
hrozícího upadnutí. Pozor !
Honem uhnete, pitomci !

Holic upustil paces,
hodinár úlekem pozlacené
hodinky ucitele Paráta.

Hluk ulice prehlusil
heroický útek prasete,
hnaného udýchaným pochuzkárem
Hlavatou. U poslední
hromady uvadlého plevele,
hnijícího u popelnice
Hlavatových uz petsetdvacettri
hodin, ustvaný policista s
hruzou ucítí puch
hodne upomínající plyn.

Hergot, ze u nás praskl
hlavní uzáver plynu ?

Hned utíká presvedcit se
hmatem. Unikající prase
ho uvidí a pocítí
hroznou úlevu: Podarilo se !

Pokud chcete zjistit, co vlastne znamená zkratka H.U.P., dívejte se pozorne kolem sebe, az pujdete ráno do práce.
Pozorujte domy v místech, o která se opírají celou svou cihlovou vahou. Nekde zase upnete zrak na nenápadné sloupky v jejich predzahrádkách, obrostlé stvoly trav ci stonky ruzí.
Az spatríte ten nápis, vzpomente si na hudbu, na uvolnení po milování nebo na pohodu houpacího kresla. To vsechno je HUP.
A pokud porád jeste nevíte, co to znamená, primejte nyní svalstvo svých ocí nasmerovat vase zornice na sloupek vlevo a prectete si jej az do konce. Za necekanou záchranou hlavního hrdiny príbehu totiz nestojí nikdo jiný, nez - HUP...

Vetron

Text: Libor Machu, Tomás Dulík
Hudba: L. Machu, HUP

Jen tak si krouzím v oblacích,
nikým nerusen, neslysen,
sem a tam a zase zpátky,
vracíme se zpet.

A teplý vítr zdola lechtá,
krídla lehká jak myslenky batolat,
oblácek pluje do daleka,
a orel pod ním neodolá.

Slozí krídla a s hlavou dolu
stremhlav letí na telo mého vetrone
a vzduch mu opojne svistí kolem usí,
opilý rychlostí nevnímá nebezbecí.

Narází tvrde a v nastalé noci
jenz nemá rána ani probuzení
v ospalém slunci srpnové nedele
holcicka zvedne hlavu od kocárku a výskne:
Snezí, pírka snezí !
Maminko, podívej nahoru, nahoru na oblohu
jsou na ní pírka a snezí dolu
Snezí !

Jen tak si krouzím v oblacích...

Tato skladba je inspirovaná príbehem vetroplachtarky, na kterou pri jednom z letu v daleké Austrálii zaútocili orli, hájící svá vzdusná teritoria.

Holý vrch

Text: Tomás Dulík
Hudba: L. Machu, HUP

Az budu jednou velký, porídím malý vuz
Bude mít málo koní a zádné oprate
Pojedem v dáli prachem a roztopeným asfaltem
V oparu po desti se rozplyneme jako kdyz si
tajne lízes marmeládu v noci ulizujes
JAM...

A za sedmero rekami a stejne tolik rekami
Vyjedem na vysoký kopec
Na kterém není stromu ani domu ani sloupu pod napetím
Které záhy zmizí, tak jak po kazdém vrcholu,
Ten vrch se zove holým a vsichni, co tam prijdou, spálí saty,
místo nich si napatlají
JAM

Tam nekde v dáli .... mám Holý vrch
Tam v dáli za obzorem ... Tvuj Holý vrch
To kouzlo které láká, má Holý vrch
Tam v mlze matne vidím ... Tvuj Holý vrch
Holý vrch, aáááá.

Myslím na Tebe

Tomás Dulík

Az jednou vyjde slunce,
najde v tráve lezet tela zvadlá
Zimou zkrehlé, modré ruce,
jeste porád drzí tvoje nadra
Hlava tezká jako starý horecnatý sen
Vzhlédne pres ne na obzor,
kde se rodí nový den

Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe, sedím sám na pokoji
s panenkou drevenou

Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe a myslenky se rojí
jak supi nade mnou

Myslím na Tebe a hodiny mi stojí
Myslím na Tebe, tu touhu uz nic neukojí
nejde zapomenout

Az jednou vyjde slunce,
najde nás na ceste, která nevede
Verím zivým snum a proto vím,
ze se to jednou stejne povede
Podél dlouhých svodidel
svedem se na sveta kraj
Z toho kraje spadnem dolu,
najdem tam svuj ráj...

Jsem s láskou. Jak ? Dlouho... Jak dlouho jsem ? Nedlouho, nicméne jsem stasten, ze jsme. Preji vám z celého srdce, at jste i vy jako já jsem, nebot jediná láska muze být to, co nikdo jiný není - dobrý sluha i dobrý pán.

Frýdek

Libor Machu

Kdyz se dva vlaky setkají ve stanici
Frýdek-Místek
ríkají si taky, kam zas uhánís ?
Jedni tam, a druzí zase jinam.

Je nedele a nikdo nikam, nikam nespechá.
Krátký sukne kazdá má.
Frýdecký park, frýdeckou hospudku v tom parnu,
v tom parnu, nikdo nevynechá

Jen Buh to vsechno o nás ví, o nás ví,
ze nám se tu stejne, stejne líbí

A kdyz se dva vlaky...

Kráva na pousti

Tomás Dulík

Jde kráva poustí odevzdane
Splihle se plouzí, sní o vane
Sní o vode, která nozdry zchladí
O listí fíku stavnatém
a sladké chuti chryzantém,
které jedla kdysi dávno v mládí

Kdyby to jen vedela,
ze lod, co nemá vesla,
zastaví az v Africe,
tak by na ní nelezla,
nikdy by nezkousela,
jaký je to pocit plout lodí

Jde kráva poustí odevzdane
Sny ji neopustí, sní o máme
a jejím mléce plnotucném.
Chtela by ted býti v karavane
následovat velbloudy oddane
jsou sice hrbatí, vsak velbloudi nezabloudí

Jde kráva poustí odevzdane
Fialová horkem je na ráne
lovcum beze zbrane, kterí kuriozity si tu fotí
A ze pracovali v reklame
libovali si pak náramne
jak se na té fialové kráve obohatí

Krávu na pousti ve spaní videti - zbytek noci nespati, na kytaru hráti a hlasite se smáti...

Bezky

Tomás Dulík

Chtel bych te potkat na bezkách,
s pocitem víteze, objet te zezadu.
Chytit, obejmout, potezkat,
svalit se do snehu, spravit Ti náladu.

Úuuu, na bezkách,
Úuuu, obed na bezkách

Mít s Tebou obed na bezkách,
kdyz o tom sním, tak uz mi po brade tecou sliny,
funet nad cajem, kroupat hrách,
lépe se jezdí z kopce, lépe se jezdí z kopce

Úuuu, na bezkách...

Chci s Tebou bezet nebo jen tak lezet na bezkách ...

Chci s Tebou lezet na bezkách
dívat se na ptáky, jak si nic nedelají,
z toho, ze kvete vlcí mák,
a jabka s hruskami uz na stromech dozrávají

Úuuu, na bezkách, Úuuu, kvete mák...

Chci s Tebou bezet na bezkách,
lépe vsak za Tebou, jak uz jiní behávají,
zel bohu je vec pretezká
potkat Te kdyz nám tu snehy uz nepadají

Úuuu, na bezkách...

Chci s Tebou bezet nebo jen tak lezet na bezkách
dívat se na ptáky, jak si nic nedelají,
a smát se zajícum, ze pred Tebou utíkají
dívat se na nohy jak ti tam ty svaly hrají
klidne i za Tebou jak uz jiní behávají
kdyz jabka s hruskami uz na stromech dozrávají
aspon Te potkat, kdyz tu snehy uz nepadají

Holkou

Tomás Dulík

Kdyz se tak na tebe dívám,
div ze mi nevypadnou údivem oci z dulku
ten dést te hladí a smývá
ti z tela saty a tak mám za sebou tu tezsí pulku

Ted vsechno ve mne se vzdouvá
chtel bych být jako on, téci si kde se mi jen líbí,
a proto potichu smlouvám
co ti za to jenom, co ti za to jenom zase slíbím

Dést padá na hlavu horkou,
já tady horím a ty jsi jako ta deska ledu
chtel bych být na chvíli holkou
nechám se predelat a pak te snad konecne svedu, jééé

Tak dnes nic nebude doufás,
ze chvíli vydrzím, tak jeden, dva, tri, ctyri roky
kdyz si me pak zlatem spoutás
vzdouvání bude to tam, pak uz budu navzdy plochý

Jen pockej az budu holkou,
uz nikdy pak nebudu potrebovat tvoje tvary
az budes mít hlavu horkou,
sáhnu si na sebe a sáhnu si já na sebe vsak...

Chtel bych být holkou...

Prsí, a závoje smutku padají k zemi
Zkousí si moucha vratký let mezi velkými kapkami
Ten dést nás skrývá pod sebou
Sladce se zívá, kdyz Te nohy od spodu nezebou...

Balada o Horymírovi

Tomás Dulík

Jmenoval se Horymír, povoláním horník
a ze byl strasne nabuzený, ríkali mu Horny
od rána do vecera nejradeji by píchal
tou svou sbíjeckou do tvrdý, cerný hroudy.
Jednou prisel z práce a prastil sebou na gauc
a zarval jako tur: au, kdo sem dal tu kytaru ?
A pak posbíral trísky a ríká ségra nervi, pod,
zajdem spolu do hudebnin a vyberem tam lepsí.

Horymír Horymír jde do hudebnin
Hodný Horník Horymír jde do hudebnin
Horymír, horník ríká , ríkejte mi Horny
Horymír, horník ríká ríkejte mi Horny, jééé

Pak otevreli dvere a zustali v nich cucet,
na ty krásný veci, nejlevnejsí za tucet,
a Horymír - horník vytáhl svou kreditku
a odepsal z ní vsechno, odepsal z ní dvacet

A po ceste domu se teprve zarazil a ríká,
ségra, co ted s pádlem za dvacet tisíc,
na myslenku brát ji k ohni se úplne urazil
a ríká ségra, ty si kráva, pádlo musí vydelávat

Horymír Horymír, ucí se na kytaru
ucí se na kytaru, ucí se na kytaru,
Horymír Horymír, ucí se na kytaru
ucí se na kytaru, jéé jéé jééé

Pak ho z práce ho vyhodili, protoze tam nechodil
a za pul roku hrál uz skoro jako Jimi Hendrix,
a vyhrál soutez v Americe protoze byl horny,
vrátil se zpet do dolu a zalozil tam kapelu,
Bandu z umounencu co tam byli za horníky,
dal jim jméno Kvartet, to ze jich bylo pet,
a prívlastek Hornyho, neb vsichni byli nabuzení
a hráli tam svým kamarádum kazdou noc do rozednení

Hornyho kvartet, je dobrá kapela
Hornyho kvartet, a taky veselá
Hornyho kvartet, je jako parní válec
Hornyho kvartet, sejdou se, hned jdou na vec

Budeme Hornyho kvartet, ta dobrá kapela
Hornyho kvartet, a taky veselá
Hornyho kvartet, je jako parní válec
Hornyho kvartet, sejdou se, hned jdou na vec

Zustan

Tomás Dulík

Más zas v hlave vlnu zmatku
Z té vlny chci uplést látku
a s ní ti prikrýt oci a ústa,
no tak tu zustan do tmy, nechod pryc do ní

Spánek jak pyl krídel motýlích
nás prikryje a snad posílí
Snáz se ve tme poutníci zmýlí,
no tak tu zustan jeste, zustan aspon chvíli

Kdyz se vecer hvezdy ze svých luzek zvednou,
zustan se mnou
Kdyz ti potom vsechny barvy v sedou zblednou,
zustan se mnou
Kávová tma s chutí jemnou prosí,
zustan tu se mnou
a já prosím s ní a ríkám jeste jednou
zustan se mnou, zustan tu se mnou

Spánek, svezí jako to ráno,
ráno, kterým morské vetry vanou
snít si budem spolu a tvou dlan
horkou budu drzet i kdyz tela uz nám zvadnou

Pouta v sobe nosís a doufás
má nadeje je jiskra co doutná
vím, ze jednou vzplane a pouta
shorí jako papír, tak tu dnes se mnou zustan

Muj dedecek byl majitelem obchodu, delníkem v cihelne, úcetním, básníkem, pohrebním recníkem, hlídacem v kravíne, krestanským aktivistou a zahrádkárem. Moje babicka byla mu pri vsech jeho zivotních zvratech manzelkou a matkou jeho detí.
Drazí prarodice, zivot Vás naplnuje mne nadejí, ze zít se dá pestre, dobre i dlouho... Díky vám za nej.